My last post

V důsledku rodinných událostí jsem tento blog poslední měsíc svého pobytu v Essexu dost zanedbávala. Nedozvíte se proto o tom, jak jsem byla na výletě v Chelmsfordu ani o tom, jak jsem byla v Ipswichi. Nebudu psát o "square party", kterou končí zkouškové ani o Summer ball, kterým končí semestr. Na tohle všechno vám budou muset stačit fotky. Nebudu psát ani o tom, jak probíhaly zkoušky (i když by to možná kdekoho zajímalo) ani o tom, jak šílené bylo sbalit 50 kg věcí.

Jedno ale tomuto blogu a vám všem dlužím - zhodnocení toho, jestli stál Erasmus v Essexu za to nebo ne. Tak jdeme na to. Za prvé je nutné si uvědomit, co všechno k odjezdu potřebujete:

• ODHODLÁNÍ: musíte si říct, že to opravdu chcete udělat, zvednout se a podat si přihlášku (mnoho lidí skončí u tohoto kroku, i když by na Erasmus chtěli, je s tím prostě "moc práce")
• ŠTĚSTÍ: zejména u výběrového řízení. Můžete být skvělý a nevezmou vás. Můžete to zkazit a přesto to vyjde. Je to prostě "vyšší princip".
• KURÁŽ: budete v naprosto cizím prostředí a naprosto sami. A to naprosto. Ze začátku nebudete pravděpodobně nikomu rozumět.
• ZDRAVOU DÁVKU SOBECTVÍ: odjíždíte sami. Necháváte tu své partnery, rodinu i přátele. Ale je to jen na půl roku. Je to investice do budoucna, ale může vás stát něco z minulosti.
• DŮVĚRU NEJBLIŽŠÍCH: ta souvisí s předchozím bodem. S ní to zvládnete. Bez ní těžko.

Já sama považuji za nejdůležitější hned první bod. Jak řekla jedna má kamarádka "na to prostě musíš mít koule" a já souhlasím bez výhrady. Nejtěžší ze všeho je prostě učinit ono rozhodnutí - sám za sebe, zcela svobodně. Ostatní je pak už brnkačka. Já jsem odjížděla v posledním ročníku školy. Kvůli Erasmu jsem musela opustit svoji perspektivní práci, budu pravděpodobně o půl roku prodlužovat školu a musela jsem odmítnout "vysněnou" nabídku v České televizi. Proč se to vyplatilo?

• získala jsem životní zkušenost spojenou s pobytem v cizí zemi (klasika: jazyk, kultura, srovnání škol)
• ukázalo mi to, kteří kamarádi v Česku mě postrádají - komu stojím za námahu optat se, jak se mi tam daří, a komu ne. Ačkoliv to zjištění je někdy smutné, nikde jinde než v zahraničí ho nemáte šanci získat. A je to vcelku užitečné.
• utvrdila jsem se v tom, že mám výjimečný vztah a klidně bych se zítra vdala ;)
• víc si vážím každodenních věcí, které v ČR máme a ani si neuvědomujeme, jak jsou nadstandardní (podrobně viz školství, doprava, zdravotnictví apod.)
• stejně tak si víc uvědomuju slabiny své země spočívající zejména v chování lidí k sobě navzájem (a nebude to jen česká závist, co tu hapruje)
• mám spoustu nových známých po celém světě
• nemusela jsem tohle všechno získat v tvrdém pracovním procesu ale pohodlně při studiu

Můj příspěvek se pravděpodobně nebude lišit v ničem od ostatních erasmáků, celý bude vyznívat jako jedno obrovské klišé. A je to logické. Mám za to, že klišé vznikají tím, že podobný zážitek či zkušenost sdílí hodně lidí stejně. Je to opravdu tak - na začátku si neumíte představit, že tam budete TAK DLOUHO, na konci se vám nechce odjet. Pokud se vás někdo zeptá, jestli byste jeli znovu, pak bez rozmyslu odpovíte: Jasně. Pokud se vás zeptá, jestli to uteklo, odpovíte: Strašně rychle. A tak dále.

Takže pokud máte jen minimální šanci jet, říkám jeďte. Pozitiva vždycky převáží nad negativy, to jsem si jistá. A pokud chcete svůj Erasmus prožít klidně, v přátelském prostředí a v anglicky mluvící zemi, pak jednoznačně doporučuju University of Essex.


Be brave. Take risks. Nothing can substitute experience.

My only way was Essex... ;)

Chelmsford:

 Ipswich:

 Square party:

 Summer Ball (fotky z Facebooku):