English Weather

O počasí v Anglii toho bylo napsáno už mnoho a ani já se nevyhnu příspěvku na toto téma. Počasí tady totiž významně ovlivňuje, co budete ten den dělat. Jakmile je pochmurno a prší, nechce se vám ven (a to je často). Jakmile je slunce, začnete si připadat jako na jaře, v únoru tady můžete vidět sněženky a narcisy, a jste plni energie. Fouká tu. Pořád a silně. Někdy je to dokonce tak špatné, že máme zákaz otevírat okna, aby je vítr neurval. Sníh je tady vzácnost, pokud ale přijde, pak zpravidla ve formě vánice.

Největší rozdíl oproti našemu podnebí je ale podle mě v četnosti změn. Můžete tady totiž zažít slunečnou oblohu bez jediného mraku, kterou vystřídá prudký liják s polovičním orkánem, následně kroupy, bouřka a nakonec se objeví duha - to by nebylo tak divné, pokud by se to všechno neudálo během půl hodiny. Chcete-li tedy zažít čtyři roční období v jednom dni, zaleťte si do Anglie.

Má to ale i své výhody. Nikdo se nediví tomu, když přijdete do místnosti jako zmáčená slepice - všichni vypadají stejně. Nemusíte řešit úpravu účesu, protože pravděpodobně do hodiny bude stejně po něm. Angličané mohou nosti stejné bundy skoro celý rok, protože průměrná teplota se nijak výrazně nemění a oni jsou zvyklí. Zatímco já nedám dopustit na svoji péřovku, oni si i v lednu občas vyrazí jen v mikině. A taky můžete zůstat celý den v posteli s čajem mnohem častěji než u nás, protože "venku je škaredě".

When my letter from Hogwarts has finally arrived!

Tak a je to tady. Dostala jsem dopis z Bradavic a taky jsem absolvovala rozřazovací ceremonii s moudrým kloboukem. A protože je to klobouk opravdu moudrý, zařadil mě správně: do Havraspáru!

"Pro havraspárské studenty je typickým znakem přirozená inteligence, která je také hlavním kritériem pro zařazení do této koleje. Nejde tu ale o nějaké bezduché šprtání a biflování pouček, spíše o schopnost originálního a tvůrčího myšlení; zdejší studenti vynikají v řešení logických hádanek a všude tam, kde je třeba důvtipu, fantazie a kreativity. Tak jak už to někdy u inteligentních žáků bývá, průvodním znakem jejich nadání však bývá i jistá neukázněnost, někdy až drzost či neochota podřizovat se autoritám. Studenty Havraspáru jsou zpravidla svérázné osobnosti toužící po rozletu, ať už havraním či orlím. Dokážou projevit úžasnou tvořivost, když se pro něco nadchnou, ovšem ne vždy se jim daří své plány dotáhnout do konce. Chybí jim tak trochu vytrvalost… Už je totiž napadá a láká zase něco jiného… anebo jsou prostě maličko líní… anebo jim došly zásoby kakaa… Chorobná závislost na kakau a čokoládě je v havraspárské koleji prudce nakažlivá."  No, tak ještě řekněte, že to není pravda! ;) (zdroj: http://havraspar.hocz.org/)

Pokud se ptáte na základě čeho klobouk rozhodoval, tak odpovídám, že jsme vyplňovali rozsáhlý dotazník. V jeho závěru jsme pak měli možnost vyslovit přání, kam bychom chtěli být zařazeni - a překvapilo mě, jak málo z nás se rozhodlo pro Nebelvír. Vypadá to, že tahle kolej je moc "mainstream" a tak nejvíc lidí chtělo do Havraspáru, což mě už samo o sobě udivilo, ale stejně populární byl - světe div se - Mrzimor! No, Nebelvír a Zmijozel prostě netáhnou, pokud chcete být aspoň trochu hipster ;)

 Trošičku mázlá fotka, ale je to tam ;)

 Tak konečně jsem se taky dočkala ;)

St. Valentine's Day

Svátek svatého Valentýna nevypadá být v Anglii tak populární, jak jsem čekala. Obchody sice zaplavily červené kartičky, balónky, korunky, umělé kytky a já nevím, co všechno, sami Angličani se ale netváří nějak unešeně.

Moje spolubydlící Kayleigh pro nás čas od času připraví nějakou společnou "flat event" a tentokrát se všechno zaměřilo na Valentýna. Zdobili jsme cupcaky, vyráběli přáníčka a taky hráli hry. Začalo to nevinně kvízem na sexuální temátiku, pokračovalo to soutěží, kdo zvládne nejvíce poloh s naší gumovou Phillipou během časového limitu, a skončilo to u rozepínání podprsenek jednou rukou. Nutno konstatovat, že výsledky chlapců byly tristní ;) 

 Vyrábíme přáníčka...tolik růžové! ;)

  

  Naše veledíla - nahoře můj výtvor, dole Míšin pro mně ;)

 Phillipa, nedobrovolná účastnice všech perverzních her.

 Rozepínání podprsenek ;)

Trip to Stonehenge and Bath

Tak jsem se vydala na výlet. A chtělo to hodně odvahy, protože odjezd byl už v 7.30 ráno, brrr. První na programu byl Stonehenge. Když jsme se po třech hodinách vysoukali na místě z autobusu, všechno to vypadalo na vzácný slunný den. To však byl omyl.

Když jsme se totiž dostali k samotnému monumentu, začalo hodně silně foukat. To je tady ale normální, tak jsme se nevzrušovali a začali vesele pořizovat fotky s 5000 let starými kameny. To místo má opravdu zvláštní atmosféru, já si ji však nestačila dostatečně vychutnat. Najednou se zátahlo, obloha nad námi zčernala a začalo pršet. Po minutě silný déšť přešel v kroupy a my jsme zoufale hledali cestu, kudy se dostat někam pod střechu. Když se nám to konečně podařilo, všichni promočení na kost a otlučení od ledu jsem se začali shánět po něčem na zahřátí. Do pěti minut zase vysvitlo slunce a nespadla už ani kapka. Zákon schválnosti, řeklo by se, ale tohle je i na zákon schválnosti moc.

Následoval přesun do Bathu, města na jihozápadu Anglie, které je proslulé svými antickými kořeny a římskými lázněmi. Zdejší prameny se využívaly i po celý středověk k léčbě všech možných problémů. Architektura města je odlišná například od Colchesteru, jsou tady patrné italské kořeny. Město má výbornou atmosféru, spousta uliček a malých náměstí. Navštívili jsme zdejší opatství a samozřejmě proslulé lázně. Ačkoliv jsem původně váhala, zda chci za prohlídku jednoho bazénku zaplatit 11 liber, nakonec jsem byla nadšená. Prohlídka totiž neobsahovala jen "jeden bazének" ale i celý bývalý komplex lázní a zahrnovala také expozici ze života Římanů, která byla opravdu povedená ;)

 Fotka se Stonehenge - předtím, než začalo peklo...

 Vydatný oběd v Bathu - konečně v teple!

 Katedrála bathského opatství

 Proslulé lázně

Závěr dne v Bathu

Teenage dream

Určitě nechci znít jako přehnaně přemoudřelá pipina, které vlastně ještě není ani 24, ale ráda říká, jak je stará. Určitě nechci být sentimentální (možná trochu) a zasněně vzpomínat "na roky, co se nevrátí a teď to už bude jen horší". Určitě si nechci stěžovat. Pravdou ale je, že studovat tady v Essexu pro mě znamená návrat zpátky do bezstarostných "náctiletých let". A největší podíl na tom samozřejmě mají moji 18letí spolubydlící.

Je to věc, která mě při rozhodování se pro Erasmus vůbec nenapadla, ale která je tady zatím cítit asi nejsilněji. Najednou zase vstávám v 11 hodin a nemusím nic víc než přežít přednášku. Chodím spát ve tři. Kupuju si alkohol ještě před akcí, protože v klubu je to drahé (i když zase ne tak často). Po návratu domů si vařím polívku z pytlíku. Směju se vtipům s nafukovací pannou. Moji největší starostí je stihnout hodinu, naplánovat si, kdy si půjdu zacvičit a kterého výletu se zúčastním.

Žádná práce, žádný těžký závěr studia a žádná domácnost. Je to osvěžující a já si to užívám. I když bych to tak už asi nechtěla pořád a můj "životní styl" doma mi vyhovuje, změna je to výborná. Snad mi odpustíte tak "závažné" téma ;)

P.S.: První měsíc mám za sebou...uff, začíná to nějak ubíhat!

Když odcházíte z pokoje, zamkněte si ho nebo dopadnete jako náš Max....i s pizzou na stropě :D