Teenage dream

Určitě nechci znít jako přehnaně přemoudřelá pipina, které vlastně ještě není ani 24, ale ráda říká, jak je stará. Určitě nechci být sentimentální (možná trochu) a zasněně vzpomínat "na roky, co se nevrátí a teď to už bude jen horší". Určitě si nechci stěžovat. Pravdou ale je, že studovat tady v Essexu pro mě znamená návrat zpátky do bezstarostných "náctiletých let". A největší podíl na tom samozřejmě mají moji 18letí spolubydlící.

Je to věc, která mě při rozhodování se pro Erasmus vůbec nenapadla, ale která je tady zatím cítit asi nejsilněji. Najednou zase vstávám v 11 hodin a nemusím nic víc než přežít přednášku. Chodím spát ve tři. Kupuju si alkohol ještě před akcí, protože v klubu je to drahé (i když zase ne tak často). Po návratu domů si vařím polívku z pytlíku. Směju se vtipům s nafukovací pannou. Moji největší starostí je stihnout hodinu, naplánovat si, kdy si půjdu zacvičit a kterého výletu se zúčastním.

Žádná práce, žádný těžký závěr studia a žádná domácnost. Je to osvěžující a já si to užívám. I když bych to tak už asi nechtěla pořád a můj "životní styl" doma mi vyhovuje, změna je to výborná. Snad mi odpustíte tak "závažné" téma ;)

P.S.: První měsíc mám za sebou...uff, začíná to nějak ubíhat!

Když odcházíte z pokoje, zamkněte si ho nebo dopadnete jako náš Max....i s pizzou na stropě :D