Zvykám si na:
- akcent lidí, s nimiž tu mluvím
- britskou zdvořilost (stoupněte někomu na nohu a on se vám za to omluví)
- fronty na autobusových zastávkách
- míchání vody v dlaních, nikoliv v kohoutku
- světla v místnosti na šňůrku
- pohled nejdřív vpravo při přecházení ulice
- zimu všude v místnostech
University of Essex se mi zatím jeví jako ideální místo na planetě zemi. Každý vás tu má rád, každý si s váma chce popovídat, každý je na vás milý a nikomu nevadí zopakovat vám i základní větu třikrát. Jela jsem sem s obavami, jak se asi budou zkostnatělí Angličani dívat na holku z východní (nikoliv bohužel střední) Evropy. Veškeré obavy se tady v Essexu ale ukázaly jako zbytečné - i rodilí Britové nejsou vůbec povýšení, o studentech z jiných zemí nemluvě. Je to neuvěřitelná výhoda, protože při tom, na kolik věcí se tady člověk musí ze začátku soustředit, je důležité cítit podporu.
Abych ukázala, že mám zájem naučit se žít "po britsku", koupila jsem si pár typických lahůdek. Začínám zlehka hlavně sladkostmi (jak jinak), ale taky jsem už zařadila ikonickou pomazánku Marmite -
vyrábí se z kvasnicového extraktu a dost rozděluje společnost - buď ji budete milovat nebo nenávidět (jak ostatně říká slogan firmy "Love it or hate it"). No, asi to nebude moje nejoblíbenější jídlo, ale není špatná ;)
Reprezentanti tradiční čokoládovny Cadbury, milovaná zmrzlina Ben&Jerry
’s, omáčka s příchutí tradičního "shepherd
’s pie" a MARMITE!
Pozdravy z domova od mojí nejlepší rodiny!
Žádné komentáře:
Okomentovat