Getting used to

Zvykám si na:

• akcent lidí, s nimiž tu mluvím
• britskou zdvořilost (stoupněte někomu na nohu a on se vám za to omluví)
• fronty na autobusových zastávkách
• míchání vody v dlaních, nikoliv v kohoutku
• světla v místnosti na šňůrku
• pohled nejdřív vpravo při přecházení ulice
• zimu všude v místnostech

University of Essex se mi zatím jeví jako ideální místo na planetě zemi. Každý vás tu má rád, každý si s váma chce popovídat, každý je na vás milý a nikomu nevadí zopakovat vám i základní větu třikrát. Jela jsem sem s obavami, jak se asi budou zkostnatělí Angličani dívat na holku z východní (nikoliv bohužel střední) Evropy. Veškeré obavy se tady v Essexu ale ukázaly jako zbytečné - i rodilí Britové nejsou vůbec povýšení, o studentech z jiných zemí nemluvě. Je to neuvěřitelná výhoda, protože při tom, na kolik věcí se tady člověk musí ze začátku soustředit, je důležité cítit podporu.

Abych ukázala, že mám zájem naučit se žít "po britsku", koupila jsem si pár typických lahůdek. Začínám zlehka hlavně sladkostmi (jak jinak), ale taky jsem už zařadila ikonickou pomazánku Marmite - vyrábí se z kvasnicového extraktu a dost rozděluje společnost - buď ji budete milovat nebo nenávidět (jak ostatně říká slogan firmy "Love it or hate it"). No, asi to nebude moje nejoblíbenější jídlo, ale není špatná ;)

 Reprezentanti tradiční čokoládovny Cadbury, milovaná zmrzlina Ben&Jerry’s, omáčka s příchutí tradičního "shepherd’s pie" a MARMITE!

 Pozdravy z domova od mojí nejlepší rodiny!

University of...Hogwarts!

Vzhledem k tomu, že studenti tady v UK odjíždějí domů jen na prázdniny, univerzita se plně stará o jejich mimoškolní vyžití - proto existuje řada studentských spolků a i já jsem se k jednomu připojila - Harry Potter Society. Pokud je někdo překvapen, tak mě pořádně nezná ;) Miluju Harryho Pottera a všichni to o mě vědí.

Pokud se ptáte, co se v takovém spolku dělá, ráda vám to vysvětlím. Fanoušci Harryho Pottera se tu scházejí, dívají se společně na filmy, podnikají výlety na místa spojená s kultem Harryho Pottera a taky hrají famfrpál. Ano, čtete dobře. Famfrpál je oblíbený sport, kdy běháte po hřišti s košťaty mezi nohama. Nechybí potlouky, camrál ani zlatonka (ta tedy v podobě živého člověka). Je kolem toho úplná věda a dokonce se ve famfrpálu koná mistrovství světa. Pro lepší ilustraci můžete kliknout sem.

Proto i já jsem sebrala odvahu a přihlásila se do družstva jako střelec. I když to vypadá na hodně brutální sport, věřím, že to bude sranda ;) O průběhu svého výcviku vás budu informovat ;)

 Stánek HP Society plný tématických sladkostí ;)

Kotlíkový zákusek na špejli a máslový ležák!

 1. lekce famfrpálu - pravidla

My flatmates

Jak jsem zmiňovala ve svém prvním příspěvku, bydlím v tzv. flat neboli bytě na koleji, chcete-li "buňce", kde je dohromady šestnáct jednolůžkových pokojů. Pokoje v Bertrand Russel Tower patří k těm nejlevnějším v kampusu, ale já jsem spokojená. Mám tady velkou skříň, postel, stůl, knihovnu a křeslo, takže vlastně nic víc nepotřebuju. Jediné, co mi vadí jsou stará okna, takže v místnosti dost táhne a malé topení na to úplně nestačí, ale co se dá dělat - v Anglii je vždycky vevnitř chladněji než tomu bývá u nás,  a tak nezbývá než si zvyknout.

"Flat" je rozdělený na dvě části, vždy po osmi pokojích propojených velkou společnou kuchyní, kde se taky potkáváme s ostatními. Na osm pokojů je tu vždy jedna sprcha a dva záchody. V kuchyni má každý dvě vlastní skříňky a lednice a mrazáky se sdílejí po třech. K dispozici jsou mikrovlnky, trouby s grilem, vysavač, žehlička i žehlící prkno ;)

Pokud jde o spolubydlící, tak ti jsou do jednoho v prvním ročníku. Je to tak schválně, aby to noví studenti měli všude blízko, starší pak už bydlí v Colchesteru na privátě. Na našem "bytě" bydlí sedm Britů, Litevec, Rumun a Rumunka, Turek, Nigérijec, Slovák a pak Míša a já. A musím říct, že všichni jsou neuvěřitelně milí. Hlavně "domácí" Britové se snaží s námi bavit, už jsme stihli "house párty" i akci v klubu. Jsou to prostě "koloušci" ;)

Samozřejmě jsem na ně začala pomalu tlačit s češtinou, aby zkusili říct pár slov. Neuvěřitelný úspěch mělo "ahoj", protože v Anglii existuje výraz "ahoy-hoy", kterým se zdraví piráti nebo námořníci na lodích. Takže pokaždé, když to řekneme, spustí se salvy smíchu. A jeden ze spolubydlících mi řekl, že vlastně jedno české slovo už zná...samozřejmě to bylo sprosté slovo, konkrétně tedy p*zda. No, zatím to s četinou není moc valné. 

Vlastně je tu jedna zvláštnost ohledně obyvatel "flat 3". Jedna ze spolubydlících, Anna, má 60 let! Je hrozně přátelská, vypadá minimálně o 15 let mladší, ale co je nejdůležitější - je běžnou studentkou. Takže si nepředstavujte žádnou univerzitu třetího věku. Prostě normálně studuje a normálně bydlí na koleji s ostatními. To podle mě zasluhuje obdiv! Znáte někoho ze svého okolí, kdo by na to v podobném věku měl? Já tedy ne.


A ještě jedna věc - Kayleigh pro mě vyrobila krásnou cedulku na dveře, takže už jsem právoplatným členem "bytu"! Hurááá...

 Koloušci a česko-slovenské zastoupení

Cedulka na dveře, jupí jééj

Life on Campus

Univerzitní kampus je podle mě super! Ze svého ubytování v Bertrand Russell Tower mám všechno kousek. Jak jsem už psala dříve, centrum kampusu tvoří náměstí přímořského typu, takže se všichni studenti pořád potkávají. Hlavní část budov jsou učebny, ale najdete tu několik restaurací, kavárny, obchod otevřený 24/7, poštu, trafiku, dva nebo tři bary a dva kluby. Kromě centra a ubytovacích kapacit je v kampusu také sportovní zázemí pro X sportů od zumby až po šerm. Studenti mají k dispozici pětipatrovou knihovnu, ve které jezdí PATER NOSTER (uuf, bojím!). A taky je tu údajně kino, které jsem ale zatím nenašla. Tento veškerý luxus pro studenty zajišťuje Student Union. Univerzita se stará o výuku, zatímco studentská organizace zajišťuje mimoškolní vyžití. Myslím, že je to dobrý systém, kdy nápady přicházeji tzv. "zdola".

Okolí kampusu je taky hezké, je to vlastně takový park s jezerem. K Tescu v Colchesteru, kde všichni nakupujeme, to máme asi čtvrt hodiny pěšky. Jet se dá taky autobusem, ale je to dost drahé. Uvažuju, že se zapíšu do nějakého studentského spolku, je opravdu z čeho vybírat - umění, kultura, sport, politika, náboženství, regiony....No, uvidíme ;) Zatím jsem v baru zkusila v Británii tolik populární Cider a taky skvělou polívku z kavárny Zest. Pokud jde o školní kantýnu, tam to bylo o dost horší, ale určitě jí dám ještě šanci ;)

 Kampus v celé své kráse - v první černé věži vpředu bydlím

Nekonečný pater noster

Vynikající polévka ;)

Finally Here!

Tak a jsem tu. University of Essex! Všechno je neznámé, nové a...vzrušující? Ano je, ale taky těžké. Můj jednolůžák vypadá jako trošku lepší kolej Hvězda. Bydlím na "buňce" s dalšími 15 lidmi! Většina z nich jsou Britové, ale mám tu taky bližní své ze Slovenska a dokonce spolužačku ze školy, kterou jsem ale až do příjezdu sem neznala. Inu, náhody se prostě dějí všude.

University of Essex je na druhém místě v UK podle spokojenosti studentů a za rok 2013 mají cenu Times Higher Education Award za vynikající podporu studentům. Na přístupu k nim si tady opravdu zakládají, což mi mé rozkoukávání se dost ulehčuje. Všichni tady jsou neuvěřitelně milí, nejen ostatní studenti, ale všichni zaměstnanci a taky lidi ve městě. Celý týden jsme měli orientační program, schůzky na kterých nás seznamovali s kampusem, se systémem studia a taky nás vzali na prohlídku Colchesteru. Starali se o nás až s přehnanou péčí a dokonce jsme dostali dárky. ;)

Na univerzitě tady studuje skoro 10 000 lidí 130 národností! Takže je tu skutečně mix z celého světa, ne jen Erasmáci na výměných pobytech, ale "praví" studenti z jiných států. Kampus univerzity je suprový, všechno pěkně u sebe a centrum je inspirováno přímořskými promenádami - velká náměstí, která na sebe plynule navazují. Colchester, město do kterého kampus spadá, je podle mě typické anglické město, s hradem, anglikánskými kostely, radnicí a spoustou typických malých domků. Hodně se mi líbí a dokonce jsem viděla živého člověka telefonovat! z jejich originální červené budky. Takže to nejsou jen relikvie minulosti! Pokud se ptáte na Londýn, tak vlakem jsem tam ani ne za hodinu.

Jak jsem psala výše, zatím se rozkoukávám. A je to těžké. Musím se hodně soustředit, abych rozuměla, prozatím tady na ně mluvím jak hotentot, ale věřím že se to zlepší ;) Jedna Australanka mi pochválila angličtinu, ale myslím, že chtěla být jen milá ;) Navíc je mi smutno - a to hodně. Upřímně si zatím pořád neumím představit, že tu nejsem na výlet, ale na půl roku.

Pro tu přátelskou atmosféru tady mají speciální termín "Essex Spirit" - je vidět, že studenti tady studují opravdu rádi, jsou hrdí na svou univerzitu a domů jezdí vlastně jen na svátky. Tak doufám, že mě to taky tak pohltí. Zatím je to na dobré cestě. Už jsem se stihla opít. Už jsem měla fish & chips.

(Pokud jde o název blogu, v Británii běží seriál s tímto názvem (přesnější je ale spíš "reality show"). Název je fajn, seriál už o dost míň. Pro ilustraci můžete kliknout sem.)

V pondělí mi začíná škola. A slibuju, že další příspěvky budou kratší ;)

    Colchester panoramaticky ;)

Radnice v Colchesteru a národní pokrm

Dárečky od zahraničního oddělení ;)