Henry Hoover

Našla jsem další podivínskou věc, která tady v Anglii stojí za příspěvek - vysavač Henry. Nejpopulárnější model vysavače v Anglii, který se zdá být všudypřítomný. Kromě toho, že je prý velmi účinný, je také neuvěřitelně roztomilý. Všichni ho znají a všichni ho mají rádi.

Můj spolubydlící Max se ani po minulé zkušenosti s toaletním papírem nepoučil a stále si nezamyká pokoj. Kluci ho tedy vytrestali podruhé, jenže tentokrát mu do pokoje vysypali obrovský pytel polystyrenových kuliček. Když jsem pak slyšela Maxe, jak říká, že největší kus práce při úklidu udělal Henry, chvíli trvalo, než mi došlo, že mluví opět o našem červeném vysavači. Ano, domácí spotřebiče mohou mít v Anglii lidská jména a nikomu to nepřijde divné.

PS: Aby to bylo gendrově vyvážené, k dostání je taky růžová Hetty ;)

Trip to Cambridge

Tak mám za sebou další výlet. S holkama jsme vyrazily do Cambridge a skvěle jsme si to užily, hlavně asi proto, že bylo celý den slunečno, horko a kupodivu nepadaly kroupy.

V Cambridge se samozřejmě všechno točí kolem univerzity. Architektura města je přesně taková, jak jsem si ji představovala a historie tu dýchá z každého rohu. Gotické stavby, miliony kostelů a upravené trávníky - takové je centrum Cambridge. Zaplatili jsme si vstup do slavné kaple King's College Chapel, která je opravdu nádherná. Prošli jsme si nádvoří i dalších kolejí a mně se celou tu dobu honilo hlavou "wow, tak tady studují ty velké mozky světa, tohle je TO PRESTIŽNÍ místo". A taky jsem jim hodně záviděla, že to tam vypadá jako v Bradavicích. Opravdu.

Ulice Cambridge jsou plné studentů a turistů, kterých je tu opravdu hodně - slavné univerzitní město chce prostě vidět každý. Mají tady skvělé tržiště a hodně se tu jezdí na kolech. Velkou turistickou atrakcí je taky projížďka na gondolách, kterou jsme ale pro tentokrát vynechaly.

Ve zkratce bych to asi řekla tak, že nikdo by mě nemusel dlouho přemlouvat, abych tady studovala - udělala bych to hned a ráda ;)

 Cedulka na dveře v hodně "retro" stylu ;) Tradice musí být...

Derby Day !!!

Jednou za rok se každý na univerzitě zblázní do sportu. Navleče se do černočervených triček, pomaluje si obličej a vyrazí na hřiště. Většinou fandit, někdo i přímo reprezentovat. Jednou za rok se totiž koná Derby day!

Co to je? Tradiční turnaj v mnoha sportech mezi University of Essex a University of East Anglia. Soutěží se ve všem možném, co vás jen napadne - tenis, cyklistika, rugby, fotbal, pozemní hokej, squash, vodní polo, plavání, veslování, lakros, kriket, basketbal, volejbal, tanec, cheerleading a tisíc dalších disciplín.

Letos nádherně vyšlo počasí. Obloha byla vymetená, a tak náš kampus žil naplno. Hloučky studentů postávající nebo posedávající v blízkosti hřišť, popíjející pivo a podporující své kamarády. Od rána tu slyším pokřiky a oslavné písně. Zatím jsem tu nikdy neviděla tolik lidí, všichni jsou ale v dobré náladě a nadšeně se s vámi vybavují. Uvnitř kampusu na náměstích to vypadalo skoro jako na hudebním festivalu - včetně nafukovacího gladiátorského ringu. Venku je ještě pořád živo a vypadá to, že se dneska nevyspím, ale vůbec mi to nevadí. Bylo to prostě boží!

Univerzity se v pořádání her střídají. Jsem ráda, že když jsem tu zrovna na Erasmu, vyšlo to na tu naši a mohla jsem tento super den zažít!

PS: Tři zjištění dne: Pravidla amerického fotbalu jsou děs běs. Rugby je strašně brutální sport a nechápu, že hráči přežili. Pole dancing by fakt nebyl pro mě - musíte opravdu umět šplhat.

How you can go crazy on Erasmus

Asi jsem se tady zbláznila. A podle toho, jak jsem se ptala ostatních studentů, není to zas tak neobvyklý jev. Pravděpodobně nové prostředí není to jediné s čím se musíte během Erasmu vypořádat - je totiž možné, že vás půlroční pobyt v univerzitním kampusu cizí země promění i ve vašich návycích, zálibách a charakteru.

Tak například já - začala jsem poslouchat Rytmuse, Daru Rolins a Bena Cristovao (ano, čtete dobře). Dívám se na Sex ve městě. Začala jsem sledovat beauty videa na youtube (na co že je vlastně bronzer?!). Chodím cvičit, někdy i několikrát týdně. Podpatky jsou tady tabu. Tři čtvrtiny času trávím v teplákách a mikině. Skoro vůbec nejím, protože prostě nemám hlad (ano, čtete dobře podruhé). Pokud už jím, tak málokdy maso. Na tunách čokolády se stále nic nezměnilo, přiznávám. Spát chodím ve 3, vstávám v 11. A mluvím mnohem míň sprostě (hurá).

Možná to nevyznívá jako něco zásadního, ale já mám opravdu pocit, že jsem se zbláznila. A užívám si to ;)

Nejoblíbenější část šatníku - mikina!

Pancake day!

V Anglii mají jeden hodně povedený svátek - tzv. pancake day. Spočívá v tom, že se sejde co nejvíce lidí, nejčastěji rodina ale taky kamarádi, a společně smaží a jedí tuny palačinek. Zní to skvěle a taky to skvělé bylo!

Podle wikipedie se tento sváteční den oficiálně jmenuje Shrove Tuesday neboli "masopustní úterý". Slaví se den před Popeleční středou a tradice pravděpodobně vznikla tak, že rodiny se na poslední chvíli snažily spotřebovat zbytky másla, vajec a mléka, kterých se pak při velikonočním půstu musely vzdát.

Vzhledem k tomu, jak se mi tahle tradice zalíbila,ji pravděpodobně zavedu v Česku. A několikrát během roku. Palačinek prostě není nikdy dost!

Study in Essex

Schválně jsem si nechala ke zhodnocení studia na University of Essex nějaký čas. Teď, po dvou měsících, je myslím správná doba napsat konečně taky něco o škole.

 Jako Erasmus student mám v drtivé většině jen "lectures" neboli přednášky. Trvají zpravidla hodinu a jsou dvakrát až třikrát týdně nebo zaberou dvě hodiny v kuse. Probíhají v podstatě stejně jako u nás, učitelé mají většinou připravené prezentace. Kromě přednášek mám sem tam taky "tutorials" neboli něco, co se má přiblížit českým seminářům. Opravdu se jim to ale pouze blíží nebo spíš české semináře se marně snaží přiblížit těm západoevropským.

 Tyto hodiny totiž nejsou jen další přednáškou s občasným dotazem, ale jsou pro české školství vysněným ideálem - 95 % hodiny tu totiž mluví studenti (a těch je kolem 15). Dopředu je vždy zadáno téma, které si musíte doma načíst a připravit se na zadané otázky. Ty následně učitel pouze položí a samovolně se pak rozvine debata mezi studenty - ti se sami hlásí o slovo, nikdo nikoho nevyvolává a mluví jen ti, kteří chtějí. A věřte, že většinou chtějí promluvit skoro všichni. Navíc studenti pak už následně argumentují mezi sebou navzájem, přímo se oslovují a pokládají další otázky. Neobvyklé nejsou ani interaktivní hry během seminářů. 

Celkově mám čtyři předměty, to je ale naprosto standardní počet, žádná výjimka pro erasmáky. Oproti českému školství se tu totiž klade mnohem větší důraz na domácí přípravu. Na každou přednášku a tím spíše seminář se očekává, že jste načetli zadané materiály a kapitoly z knihy. Nikdo to nekontroluje, nicméně jde o průběžnou přípravu na závěrečnou zkoušku. Dva z mých předmětů končí písemným testem ve zkouškovém období, jeden získám za úspěšnou esej (toto téma je na samostatný příspěvek) a jeden je půl napůl - 50% známky je esej, 50% písemný test.

Ve středu anglického vzdělávání je tedy názor studentů, diskuze a vyhledávání informací. Krátce se probere teorie a následně jsou studenti nuceni se nad ní prakticky zamýšlet a k tématu přinášet vlastní postřehy. Takový přístup je pro mě určitě skvělým osvěžením, na druhou stranu někdy se diskutuje "jen proto, aby se diskutovalo" a slovo si berou studenti, kteří pak mluví několik minut o úplně zřejmých věcech. V Česku se naopak především očekává teoretická až encyklopedická znalost. Těžko mohu hodnotit, který systém je lepší, ideální je asi kombinace obojího (ta se ale těžko hledá). 

Pokud se ptáte na obtížnost, zatím zvládám bez potíží, na přednáškách rozumím a sem tam se i zapojím do diskuze. Zatím jsem nepsala žádnou esej (fuuj, nechci) ani test. Takže brzo hodnotit. Je to ale trochu zvláštní, protože studenti ostatních oborů mají pořád co dělat, průběžně vypracovávají písemně úkoly nebo mají i krátké testy. Buď jsem prostě měla šťastnou ruku při volbě předmětů a nebo je tu právo lehčí než jinde (ale nechci to zakřiknout!).

 Učebny a můj rozvrh: