Schválně jsem si nechala ke zhodnocení studia
na University of Essex nějaký čas. Teď, po dvou měsících, je myslím správná
doba napsat konečně taky něco o škole.
Jako Erasmus student mám v drtivé většině
jen "lectures" neboli přednášky. Trvají zpravidla hodinu a jsou
dvakrát až třikrát týdně nebo zaberou dvě hodiny v kuse. Probíhají v podstatě
stejně jako u nás, učitelé mají většinou připravené prezentace. Kromě přednášek
mám sem tam taky "tutorials" neboli něco, co se má přiblížit českým
seminářům. Opravdu se jim to ale pouze blíží nebo spíš české semináře se marně
snaží přiblížit těm západoevropským.
Tyto hodiny totiž nejsou jen další
přednáškou s občasným dotazem, ale jsou pro české školství vysněným ideálem -
95 % hodiny tu totiž mluví studenti (a těch je kolem 15). Dopředu je vždy zadáno téma, které si
musíte doma načíst a připravit se na zadané otázky. Ty následně učitel pouze
položí a samovolně se pak rozvine debata mezi studenty - ti se sami hlásí o
slovo, nikdo nikoho nevyvolává a mluví jen ti, kteří chtějí. A věřte, že
většinou chtějí promluvit skoro všichni. Navíc studenti pak už následně
argumentují mezi sebou navzájem, přímo se oslovují a pokládají další otázky. Neobvyklé nejsou ani interaktivní hry během seminářů.
Celkově mám čtyři předměty, to je ale
naprosto standardní počet, žádná výjimka pro erasmáky. Oproti českému školství
se tu totiž klade mnohem větší důraz na domácí přípravu. Na každou přednášku a
tím spíše seminář se očekává, že jste načetli zadané materiály a kapitoly z
knihy. Nikdo to nekontroluje, nicméně jde o průběžnou přípravu na závěrečnou
zkoušku. Dva z mých předmětů končí písemným testem ve zkouškovém období, jeden
získám za úspěšnou esej (toto téma je na samostatný příspěvek) a jeden je půl
napůl - 50% známky je esej, 50% písemný test.
Ve středu anglického vzdělávání je tedy názor
studentů, diskuze a vyhledávání informací. Krátce se probere teorie a následně
jsou studenti nuceni se nad ní prakticky zamýšlet a k tématu přinášet
vlastní postřehy. Takový přístup je pro mě určitě skvělým osvěžením, na druhou
stranu někdy se diskutuje "jen proto, aby se diskutovalo" a slovo si
berou studenti, kteří pak mluví několik minut o úplně zřejmých věcech. V Česku
se naopak především očekává teoretická až encyklopedická znalost. Těžko mohu
hodnotit, který systém je lepší, ideální je asi kombinace obojího (ta se ale
těžko hledá).
Pokud se ptáte na obtížnost, zatím
zvládám bez potíží, na přednáškách rozumím a sem tam se i zapojím do diskuze.
Zatím jsem nepsala žádnou esej (fuuj, nechci) ani test. Takže brzo hodnotit. Je to ale trochu
zvláštní, protože studenti ostatních oborů mají pořád co dělat, průběžně
vypracovávají písemně úkoly nebo mají i krátké testy. Buď jsem prostě měla
šťastnou ruku při volbě předmětů a nebo je tu právo lehčí než jinde (ale nechci to zakřiknout!).
Učebny a můj rozvrh:
Žádné komentáře:
Okomentovat