Když jsme se totiž dostali k samotnému monumentu, začalo hodně silně foukat. To je tady ale normální, tak jsme se nevzrušovali a začali vesele pořizovat fotky s 5000 let starými kameny. To místo má opravdu zvláštní atmosféru, já si ji však nestačila dostatečně vychutnat. Najednou se zátahlo, obloha nad námi zčernala a začalo pršet. Po minutě silný déšť přešel v kroupy a my jsme zoufale hledali cestu, kudy se dostat někam pod střechu. Když se nám to konečně podařilo, všichni promočení na kost a otlučení od ledu jsem se začali shánět po něčem na zahřátí. Do pěti minut zase vysvitlo slunce a nespadla už ani kapka. Zákon schválnosti, řeklo by se, ale tohle je i na zákon schválnosti moc.
Následoval přesun do Bathu, města na jihozápadu Anglie, které je proslulé svými antickými kořeny a římskými lázněmi. Zdejší prameny se využívaly i po celý středověk k léčbě všech možných problémů. Architektura města je odlišná například od Colchesteru, jsou tady patrné italské kořeny. Město má výbornou atmosféru, spousta uliček a malých náměstí. Navštívili jsme zdejší opatství a samozřejmě proslulé lázně. Ačkoliv jsem původně váhala, zda chci za prohlídku jednoho bazénku zaplatit 11 liber, nakonec jsem byla nadšená. Prohlídka totiž neobsahovala jen "jeden bazének" ale i celý bývalý komplex lázní a zahrnovala také expozici ze života Římanů, která byla opravdu povedená ;)
Závěr dne v Bathu
Žádné komentáře:
Okomentovat